Uběhlo nám to jako voda a naše rychlo-mini-soutěž Fikce 55 je u konce. Ačkoliv nakonec dorazilo pouze šest příspěvků, vybrat vítěze rozhodně nebylo snadné. Společně s kolegy Davidem Navrátilem a Markem Dvořákem jsme nakonec vybrali dva šťastlivce, kteří získají věcné ceny. Je mi to až trochu líto, protože všechny fikce byly rozhodně kvalitní a cenu by si zasloužili všichni (a možná něco malého ještě dostanou, ale to musím dořešit se šéfredaktorem). Pojďme se tedy podívat na soutěžní příspěvky.
Markéta Vašíčková: Proč utíkáš
„Varování! Přehřátí reaktoru! Detonace za tři minuty!“
Utíkal k záchrannému modulu a cestou se snažil obléknout skafandr.
Poškozené chlazení… věděl to. Jenže včera to bylo deset let… opil se a neopravil to.
„dvě minuty…“
„Proč utíkáš?“ uslyšel dětský hlas. Mezi hvězdami spatřil ženskou tvář.
Má pravdu. Proč utíkat.
„deset vteřin…“
Zastavil.
Jdu za vámi, lásko.
Tomáš Vorobok: Před třetím zvoněním
Malé dítě za domem neslyší matku, která ho posílá spát.
Hraje si a nevidí démona, jež přichází se setměním.
Bytost přiskakuje k chlapci,
trhá hlavu a odnáší ji do zapovězených končin.
Přišel čas.
Spouštím nastraženou síť na stromě, do které lapám nelidskou Klekánici.
Lovím ji několik měsíců a mrtvé děcko jako nástraha je přijatelná ztráta.
Petr Šlosarčík: Moc příběhů
V pracovně seděl u stolu muž a psal.
Jezdci opatrně volili cestu přes závěje…
Vtom se nad ním zjevila Smrt. Chystala se muže uchvátit, když však pohlédla na papír, zarazila se. Příběh, který se na něm rodil, ji zaujal…
O téměř třicet let později zemřel George Martin u svého stolu, zrovna co dopsal poslední tečku.
Martina Dadáková: Nádraží
„Mami, mně je zima.“
Bledá žena se sklonila ke své dcerce, asi šestileté. Byly samy v rozlehlé nádražní čekárně.
„Vydrž miláčku, vlak už určitě za chvilku přijede.“
„Trvá to hrozně dlouho. Nikdo další už tu není.“
„Jejich vlaky zkrátka přijely dřív.“
Holčička nazlobeně ohrnula spodní ret. „Být mrtvá se mi nelíbí.“
„Ani mně ne, miláčku.“
2. místo – Julie Melicharová: KONEČNĚ JSME DOSTALI STAVEBNÍ POVOLENÍ
Přestože mě po několikaleté hibernaci vše bolelo, odpočívat jsem nemohl. Musel jsem planetu pod námi připravit pro kolonizaci. První osadníci přiletí už za deset oběhů kolem hvězdy.
Mé čtyři horní končetiny kmitaly po klávesnici. Aby se plyn rovnoměrně rozprostřel po celé třetí planetě, bylo nutné koordinovaně vypouštět kontejnery. Že tím zlikvidujeme původní obyvatelstvo, mě netrápilo.
1. místo – Lukáš Tomšů: Papouškodlačka Lóriela
„Tvrdíš, že s tebou, papouškodlačkou, udržoval milostný poměr anděl?“
Soudní síň zahučela.
Soudce pokračoval: „Lžeš, Gabrielovič vše popírá.“
Zhrzená Lóriela šílela ponížením. Rozhodla se. Vytáhla z brašny těžké vejce, zvedla ho do výše a pustila na zem.
Mezi skořápkami leželo nehybné tělíčko. Pestrobarevná hlavička přecházela ve sněhově bílá křídla. A kolem hlavy? Bože milostivý, svatozář!
Tak to by bylo vše. Julie Melicharová tedy získává Nesvatého otce od Marka Dvořáka a Lukáš Tomšů knihu Jany Rečkové Jáma a dům. Velmi děkuji sponzorovi soutěže, kterým bylo Nakladatelství Epocha a samozřejmě všem soutěžícím. A co vy? Souhlasíte s naším výběrem nebo byste ocenili někoho jiného? Dejte nám vědět v komentářích. 
The post Literární cvičení VII: Fikce 55 – čtenářská edice appeared first on MFantasy.cz - on-line magazín s fantasy povídkami.
